„Jak se rodí medvedi“ aneb SL klub ve Stuttgartu 2007

Popis zážitků z víkendu ve Stuttgartu nemohl vzniknout jinak, než s odstupem času. Kdyby totiž vzniknul bezprostředně po návratu, mohl by se čtenář domnívat, že jsme si museli něco návykového zapálit a jsme ještě pod vlivem omamných látek. V takovém rozpoložení jsme se skutečně vraceli zpět do vlasti v sobotu 29. 9. 2007. Ale dosti úvodů, tady je co se vlastně dělo.

Úterý 19. 12. 2006
Pokus o první kontakt přes email na oddělení DaimlerChrysler (DC) se žádostí o zprostředkování návštěvy továrny Sindelfingen. Po vánoční odmlce se přihlásil z mateřské firmy ve Stuttgartu p. Chudoba (ano, je to Čech) a ochotně se ujal návštěvu zorganizovat. Do konce ledna bylo na světě potvrzení termínu a my se mohli začít těšit.

Čtvrtek 27. 9. 2007
Příslib se stává realitou. Náš hostitel p. Chudoba nejenže zorganizoval návštěvu muzea, ale nabídl i další program a pomohl s ubytováním. Jedeme svými vozy, takže dopravu si zajišťujeme každý sám. Dobrodružnější povahy sedají odpoledne do vozů 20 i 30 let starých a všichni vyrážíme totálně ucpanou Prahou v neuspořádané koloně „nach Stuttgart“. Při krátké pauze na večeři na Rozvadově (ano, došlo na ten slibovaný McDonalds ) se přepočítáváme a vypadá to, že je počet účastníků podle očekávání. Dvě rodiny jsou dokonce už ubytované na místě. Od hranic vyrážíme ve 21h. v koloně do dvou vesnic poblíž Stuttgartu, kde na nás čekají malé hotýlky.

Pátek 28.9. 2007
Brzo ráno se scházíme na snídani a v 7:30 vyrážíme do 30km vzdáleného Stuttgartu. V 8:35 jsme již na místě a vítá nás p. Chudoba, který je od pohledu snad ještě sympatičtější, než po mailu a telefonu. Po 10 minutách se schází většina z 25 účastníků (někteří dokonce dorazili rovnou z Prahy) a jdeme se podívat na dynamicky zpracovaný film o továrně. Předtím nás uvítá také naše průvodkyně. Komentář k filmu a mapě závodu je v němčině, ale naštěstí pro nás německy méně zdatné se pan Chudoba (mimochodem dlouholetý zaměstnanec firmy) ujímá překladu a jeho německý přízvuk ještě umocňuje atmosféru tohoto obřího závodu.
Během filmu dorazí i poslední zbloudilci a jsme komplet připraveni na jedinečnou prohlídku vzniku S-klasse. Prohlídku začínáme ve svařovně, kde se doslova honí mezi sebou roboti a jejichž obří rozměry a rychlé pohyby navozují pocity návštěvníka Jurského Parku. Paní průvodkyně nám osvětluje jak probíhá kontrola kvality, na kterou je dáván velký důraz nejen ve svařovně. Ve speciální místnosti si můžeme prohlednout bezpečnostní „klec“ pro pasažéry se kterou je v Mercedesu spojeno jméno konstruktéra Bély Berenyiho a posoudit kvalitu zpracování kovových výlisků, které dohromady tvoří skelet karoserie třídy S.
Další provozy byly neméně zajímavé, například v lisovně byly vidět železné pláty, které potom lis přetvoří na víko zavazadlového prostoru, blatník, nebo střechu. Další zajímavostí byl i řež přední sedačkou, detail elektro soustavy, nebo finální montážní linka, kde se osazoval interiér, přidělávali chromové lišty, pokládali dráty atd. Neodpustím si znovu připomenout důraz na kvalitu, který se projevoval mj. i v tom, jak se záměrně pomalu posouval montážní pás. Chaplinova „Moderní doba“ je tedy zřejmě už dávno za námi a tak dělníci na svých stanovištích měli dostatek času na kvalitní splnění svého úkolu.
A než se s továrnou rozloučíme, několik čísel na závěr; továrna se rozkládá na ploše cca 2,2 km2, denně z ní vyjíždí něco kolem 550 automobilů a maximální kapacita je 2000 hvězdiček na čtyřech kolech za den. V továrně pracuje kolem 35 000 lidí a má svoji vlastní policejní a požární jednotku, elektřinu vyrábí ve vlastní elektrárně, které stíhá přebytky ještě prodávat městu Stuttgart a také vlastní učňovské středisko, kde se připravuje pro práci v továrně zhruba 1200 učňů, z nichž téměř sto procent nachází ve firmě svoje zaměstnání.
Po cestě z továrních hal zpátky do zákaznického centra nás čekalo další z milých překvapení našeho hostitele v podobě české vlajky vystavené na čestném místě.
Nestačili jsme si ani pořádně prohlédnout dobře zásobený obchod v zákaznickém centru a už jsme měli připravený program v předávacím středisku pro VIP zákazníky, kde jsme mohli oči nechat na opancéřovaném modelu S, obou modelech Maybach, nad kterými zákazníkům rozsvěceli barvu světla tak aby mohli posoudit jemné nuance barev luxusního koženého interiéru a nebyli pak doma nepříjemně zaskočeni poznámkami o vkusu od svých přátel. Pomyslnou třešničkou na dortu pak bylo důkladné seznámení se s nejnovějším SLR cabrio, které jsme dokonce měli možnost slyšet! Jeden osobní postřeh – až Vás některý z vašich známých přijede v SLR navštívit, nestoupejte si poblíž dveří při jejich otevírání. Otevírají se totiž od vozu vzhůru a mohla by vám při něm spadnou čelist doslova.
Po skvělém obědě jsme měli připravený další program, který se odehrával v nedalekém Fellbachu, kde nás čekala další výjimečná událost, která doslova vyrazila dech všem zúčastněným. Opět se nás ujal velmi ochotný a sympatický průvodce, který nám poskytl odpovědi na naše všetečné otázky. Dozvěděli jsme se, že toto centrum provádí restaurování klasických vozidel převážně pro privátní klientelu a nejen podle původních postupů a originálních dílů, ale hlavně s 3-letou zárukou. Měli jsme možnost podívat se nejen na krásné prodejní exponáty (SL „Pagoda“, 300 SL Roadster, 300 SL „Racek“), ale i rozdělané exponáty (například „der Grosse Mercedes“ 770, MB 300 „Adenauer“, 2 Mercedes 600 Pullmany apod.)
Kdo byl ještě schopen vnímat tu krásu chromů a ušlechtilých dřev a kovů byl odměněn dalším nezapomenutelným zážitkem a to vstupem do takzvaných „Svatých hal“, kam nás doprovodila funkční Benzova trojkolka. V halách se skrývá vše co se nevešlo do muzea. Nemá vůbec cenu popisovat co jsme tam viděli, prostě se podívejte na fotky. Snad jen předešlu, že jsme viděli haly dvě, v jedné byly vozy cestovní od 20. do 90. let a v druhé byly vozy závodní a prototypy opět z podobného rozpětí. Celkem se v halách skrývá kolem 400 vozů. Dalším nezapomenutelným okamžikem byl pohled na jedoucí Benzovu tříkolku v prostorách Classic Centra.
Po této návštěvě se loučíme s dvěma účastníky, kteří vyráží zpět do Prahy.
Tečkou za náročným dnem byla večeře ve sklepení rodinné hospůdky v srdci Stuttgartu, kde jsme pojedli švábské speciality, které snad ospravedlnili i bloudění některých z nás.

Sobota 29.9. 2007
Opět brzo ráno sraz a jede se do Unterturkenhaimu na návštěvu Mercedes Muzea. Po cestě ještě rychle do myčky a pak už najíždíme do prostoru před muzeem, kde naše SL pózují pro turisty, kteří se u nich zastavují a fotí. Počasí je jak z prospektu a tak i my zkoumáme nejvhodnější pozice pro fotografování a mačkáme spouště jako o závod. Následuje opět vzorně zorganizované přivítání a úvod do historie muzea a dál už každý mohl projít muzeum svým tempem. Krátce po poledni se schází polovina osádek v nedalekém prodejním centru a pozvolna se formuje skupinka vozů pro cestu zpět. Ještě pár suvenýrů v MB obchodě a je čas vyrazit na cestu zpět. Vyrážíme až když se ujistíme, že tu nejsme naposled a určitě se brzo vrátíme. Cestu domů si osádka vozu 500SL zpestřila defektem a následnou výměnou kola takzvaně za plného provozu, ale s obětavou pomocí kolegů (díky Leo) vše dobře dopadlo a v neděli po půlnoci se zavrtáváme do postele unavení k smrti ale nabití zážitky bez přehánění na celý život.

Na závěr…
Snad se podařilo vysvětlit ono opojení popisované na začátku. Ještě jednou bychom rádi poděkovali všem jmenovaným, zejména panu Chudobovi za perfektní organizaci (a shovívavost pro naše chyby), zastoupení DCAB na Chodově, jmenovitě panu Hamršmídovi a panu Kuhnovi za podporu akce. Velký dík také patří vedení a pracovníkům Mercedes Muzea a samozřejmě patří díky také všem zúčastněným za to, že jste pomohli vytvořit úžasnou atmosféru této akce a měli pochopení pro jemnou improvizaci při organizaci akce. Pokud bylo cílem zorganizovat pro náš Mercedes-SL club nezapomenutelný zážitek, pak byl tento cíl splněn měrou víc než vrchovatou.

Mike

Více fotek naleznete zde:

http://mercede.s.cz/gallery/v/eisy/Stuttgart2007/

Eisy